Někteří lidé se narodí v rodinách umělců – hudebních skladatelů, hudebníků, malířů a grafiků, spisovatelů či sochařů, někdo se narodí v rodině elektrikáře, někdo v rodinné zemědělské farmě, někdo v rodině automechanika, a tito lidé mohou přesně dodržet status známého úsloví, že jablko nepadá daleko od stromu. Stávají se z nich úspěšní hudebníci, malíři či zemědělci a pokračují v rodinné tradici. Pak jsou ale jedinci, kteří se naprosto vymykají rodinnému prostředí, odchází z domu a živí se nebo se zajímají o zcela odlišné záležitosti. Třeba se vám také stalo, že váš otec je elektrikář, ale toto zaměstnání vás neoslovuje, maminka byla referentkou dopravy na letišti, ale vás zaujalo něco úplně jiného a začali jste se živit jako spisovatelé, malíři nebo textaři.
A co víc, vaše zaměstnání vůbec nemusí souviset s životním stylem, který vedete ve volném čase, takže kupříkladu ten textař a grafik se věnuje volnočasovým aktivitám v naprosto odlišném duchu, a sice nesedí za psacím stolem a nesurfuje na Internetu, ale pořádá vodácké výpravy. Věnuje se zkrátka vodáctví tělem i duší a dělá mu radost, když může nabídnout možnost splouvat řeky na kánoi ve skupince přátel, s nimiž si rozumí. A co je na tom ještě zajímavé – ti jeho přátelé jej přitáhli k dalšímu zajímavému koníčku, a sice ke koníčkům, tedy ke koním.
Proč by nemohl textař a grafik jezdit na vodu a jezdit i na koni, i když jsou to diametrálně odlišné životní styly a zkušenosti? Život je totiž takový, že jej nelze nikomu nalajnovat dopředu a říct: „Tohle je tvůj osud“. Osud totiž popírá svobodnou vůli a ta je nevyzpytatelná a nedá se dopředu předvídat vlastně u nikoho. Říká se, že Bůh, Stvořitel nadělil každému to, čím je on sám, tedy nekonečno možností tvořit svůj život podle svého uvážení. A v Hovorech s Bohem od Neala Walsche se píše, že „duše ví všechno, co lze vědět, a chce to jen prožívat jako svou zkušenost“. A to je vlastně smyslem života – měnit své životní styly a rozhodovat se, jak se nám zlíbí.